V jedné větě
Voluntarismus je přesvědčení, že vztahy mezi lidmi mají být dobrovolné, protože nikdo nemá právo zahájit násilí proti druhému, a to ani když si říká stát.
Voluntarismus je nauka, podle které mají vztahy mezi lidmi stát na vzájemném souhlasu, nebo nemají být vůbec. […] Neobhajuje žádnou konkrétní podobu, kterou dobrovolná uspořádání budou mít, jen žádá, aby se lidé vzdali násilí.
Slovo poprvé použil koncem 19. století anglický myslitel Auberon Herbert. Znovu ho oživil Carl Watner, který od roku 1982 do roku 2020 vydával časopis The Voluntaryist.
Slovo, které má víc významů
V češtině se „voluntarismus“ používá i jinak. Ve filozofii tak se jmenuje směr, který za základ všeho pokládá vůli, a ne rozum; jeho nejznámějším představitelem je Arthur Schopenhauer. V politické řeči se jím často hanlivě označuje rozhodování podle libovůle, bez ohledu na to, co je možné, například „voluntaristické rozhodnutí vlády“.
S žádným z těchto významů tento archiv nemá nic společného. Slovo tu znamená dobrovolnost (z latinského voluntas, vůle), stejně jako anglické voluntaryism.
Voluntarismus a anarchokapitalismus
Voluntarismus je etický princip. Říká, co se nesmí: nikoho nenutit. Neříká, jak přesně by svobodná společnost fungovala, kdo by v ní soudil spory a kdo by stavěl silnice.
Na tuto druhou otázku odpovídá anarchokapitalismus: soudy, ochranu i obranu mohou poskytovat soutěžící firmy a dobrovolná sdružení na volném trhu. Je to nejpropracovanější odpověď, jakou máme, a velká část tohoto archivu ji vykládá a hájí, zejména kapitoly o trhu a o právu bez státu a většina námitek. Kde jde o tuto konkrétní školu, říkáme jí v textech jejím jménem.
Ve výsledku se obě slova téměř nerozcházejí. Kdo odmítne zahajovat násilí důsledně, dojde k tomu, že dobrovolné musí být i soudy a ochrana, a to je jádro anarchokapitalismu. Archiv přesto nese jméno voluntarismus, ze tří důvodů:
- Etika je první. Pokud je zahájit násilí špatné, platí to, ať si dokážeme představit každou podrobnost společnosti bez státu, nebo ne. Otázka, jak by to fungovalo, je důležitá, ale přichází až druhá.
- Zahrnuje víc lidí. Voluntaristou je i agorista, kterého víc než budoucí uspořádání zajímá cesta k němu, i ten, kdo si budoucí instituce představuje jinak než Rothbard nebo Friedman. Nejbližší soused, minarchista, přijímá princip skoro celý a zastavuje se u policie a soudů.
- Bez nánosů. Slovo anarchokapitalismus mnoho lidí odradí dřív, než zjistí, co znamená. „Anarchie“ jim zní jako chaos, „kapitalismus“ jako obhajoba velkých firem, a kolem slova vyrostla i internetová subkultura, podle které si ho mnozí vykládají. Obojí je nedorozumění, ale nemusíme ho vyvolávat hned v názvu.
Dvě cesty k témuž závěru
K závěru, že stát není oprávněný ani potřebný, vedou dva druhy argumentů a v tomto archivu je u každé námitky vyznačeno, o který se odpověď opírá.
Etická cesta vychází ze sebevlastnictví a principu neagrese. Vlastnictví je monopol na implementaci statku: výlučné právo rozhodovat, k čemu se věc použije. Agrese je zásah do cizího monopolu. Stát si takový monopol nárokuje i nad tím, co mu nepatří: daněmi nad penězi lidí, zákazem konkurence nad tím, jak smějí užít svá těla a majetek k ochraně a k rozsouzení sporů. Pokud je agrese špatná, je špatná i tehdy, když ji páchá stát. Tuto linii rozvíjeli zejména Murray Rothbard a Hans-Hermann Hoppe.
Ekonomická cesta se ptá, které uspořádání vede k lepším výsledkům. Ukazuje, že soukromé instituce mají lepší motivace a lepší informace než státní, a že ani u tzv. veřejných statků není státní monopol nutný. Tuto linii zastává například David Friedman.
Etická cesta je jádrem voluntarismu, ekonomická ukazuje, že dobrovolná společnost by také fungovala. Kdo nepřijímá jednu, může přijmout druhou. Silné odpovědi používají obě.
Co voluntarismus není
Není to společnost bez pravidel. Pravidel by v ní bylo hodně, jen by nevznikala tak, že je jedna skupina lidí silou vnutí ostatním.
Není to ani přesvědčení, že lidé jsou dobří. Právě proto, že lidé dobří vždy nejsou, je nebezpečné dát některým z nich monopol na násilí.
A není to pacifismus. Bránit se proti agresi je v pořádku; špatné je násilí zahájit.
Jak číst tento archiv
- Kapitoly jsou souvislý výklad a čtou se popořadě.
- Mapa ukazuje, jak na sebe navazují jednotlivá tvrzení. U každého kroku vidíš, z čeho vychází, a můžeš se vrátit až k výchozím bodům.
- Pojmy jsou krátké stránky, na které lze v diskusi odkázat.
- Námitky začínají nejsilnější podobou protiargumentu a odpovídají na něj krok po kroku. Kde je odpověď slabší, říkáme to.
- Postupy jsou způsoby odpovědi, které se opakují u mnoha námitek.