Princip neagrese (anglicky non-aggression principle, zkráceně NAP) je jádrem libertariánské etiky. Neříká, co je dobré nebo ctnostné. Říká jen, kdy je použití násilí oprávněné: pouze jako obrana proti násilí, které zahájil někdo jiný.
Základním axiomem libertariánské teorie je, že nikdo nesmí vyhrožovat násilím ani se ho dopouštět („agredovat“) vůči osobě nebo majetku jiného člověka. Násilí lze použít jen proti tomu, kdo se takového násilí dopouští; tedy jen na obranu proti agresivnímu násilí druhého.
Co princip říká a co ne
- Zakazuje zahájení agrese. Obranu nezakazuje.
- Agrese je fyzický zásah do cizího těla nebo majetku bez souhlasu vlastníka, případně hrozba takovým zásahem.
- Neřeší morálku v širším smyslu. Lež, lakota nebo hrubost jsou možná špatné, ale nejsou agresí, a nelze proti nim proto použít násilí.
Princip tedy vychází ze dvou předchozích myšlenek: že každý vlastní sám sebe (sebevlastnictví) a že vnější věci se stávají něčím vlastnictvím tak, že je jako první užije (původní přivlastnění).
- P1Každý člověk je výlučným vlastníkem svého těla.
- P2Vlastník má výlučné právo rozhodovat o užití toho, co vlastní.
- P3Agrese je užití cizího těla nebo majetku bez souhlasu vlastníka.
- TedyAgrese porušuje právo vlastníka, a proto je neoprávněná.
Častá nedorozumění
NAP neznamená pacifismus. Kdo je napaden, smí se bránit, a smí si na obranu najmout i někoho jiného.1
NAP není celá etika. Je to pravidlo pro to, kdy smí být použito násilí. Jak dobře žít, co je laskavé nebo moudré, k tomu se nevyjadřuje.
Poznámky
-
Otázka, jak velká obrana je ještě přiměřená, je samostatné téma. Rothbard ji rozebírá v The Ethics of Liberty. ↩