Většina lidí věří, že stát smí dělat věci, které by nikdo jiný dělat nesměl: brát peníze pod hrozbou vězení, zakazovat lidem jednat, jak chtějí, a trestat ty, kdo neposlechnou. A věří, že lidé mají povinnost ho poslouchat jen proto, že něco nařídil. Filozof Michael Huemer tomu říká politická autorita a rozlišuje dvě její části: legitimitu, tedy právo státu vynucovat svá pravidla, a politickou povinnost, tedy povinnost lidí je dodržovat.
Test souseda
Huemer se ptá, proč by pro stát neměla platit běžná morálka. Kdyby soused chytil zloděje, zavřel ho do sklepa a pak vybíral od ostatních peníze na provoz sklepa, skoro každý by řekl, že jedná špatně. Stát dělá totéž a většině lidí to připadá v pořádku. Aby to bylo v pořádku, musí mít stát nějakou zvláštní vlastnost, kterou soused nemá (Co je voluntarismus). Vyzkoušet si to můžeš na šesti situacích: Soused, nebo stát?
Čím se autorita zdůvodňuje
Filozofové nabídli několik vysvětlení, odkud by se taková vlastnost mohla vzít:
- Souhlas. Lidé se státem souhlasili, výslovně, mlčky nebo hypoteticky (Souhlas).
- Demokracie. O pravidlech rozhodla většina (Stát jsme přece my).
- Fair play. Kdo užívá výhod společného podniku, má nést jeho náklady (Daně jsou cena za život ve společnosti).
- Důsledky. Bez státu by nastal chaos (Kdo by zajistil X?, Nevládli by nakonec nejsilnější?).
Huemer je prochází jedno po druhém a dochází k závěru, že žádné neobstojí. Každé buď neplatí pro většinu lidí, nebo by ospravedlnilo mnohem méně, než stát skutečně dělá.
Proč se autorita zdá samozřejmá
Pokud autorita nemá pevný základ, proč v ni skoro všichni věří? Huemer připomíná pokusy Stanleyho Milgrama, ve kterých většina účastníků na pokyn vědce v bílém plášti dávala druhému člověku elektrické šoky, o kterých věřila, že jsou nebezpečné. Lidé mají silný sklon poslouchat toho, kdo vystupuje jako autorita, a dodatečně si ospravedlňovat, co už dělají. K tomu přistupuje zvyk a strach z alternativy (Co je stát).
Co z odmítnutí autority neplyne
Kdo odmítá politickou autoritu, nemusí porušovat zákony. Mnohé zákony zakazují to, co je špatné i bez nich: vraždu, krádež, podvod. Ty má smysl dodržovat, ale ne proto, že je přijal parlament. Odmítnout autoritu znamená jen tvrdit, že příkaz státu sám o sobě z ničeho nedělá povinnost a ze špatného jednání nedělá dobré.