Proč nestačí zvolit správné lidi
Kdyby stát byl špatný jen proto, že ho řídí špatní lidé, stačilo by zvolit lepší. Předchozí kapitoly ale ukazují, že problém není v lidech, ale ve způsobu, jakým stát funguje. Daně a zákaz konkurence zůstávají, ať vládne kdokoli (Stát). A každý, kdo ve státě získá moc, má důvod ji udržet a rozšířit, protože za ni neplatí on, ale ostatní.
Libertariáni se proto přou méně o to, kam chtějí dojít, a víc o to, jak. Žádná z cest není jistá a většina z nich se navzájem nevylučuje.
Myšlenky jako první
David Hume a po něm Ludwig von Mises tvrdili, že každá vláda, i ta nejtvrdší, nakonec stojí na názorech většiny. Lidé snášejí stát proto, že ho považují za nutný nebo oprávněný. Pokud se změní názory, změní se i to, co lidé snesou. Otroctví se zdálo samozřejmé po tisíce let, dokud ho většina nezačala považovat za zločin, a pak ve většině světa skončilo během jediného století.
Proto je první cestou vzdělávání: vysvětlovat, psát, diskutovat, odpovídat na námitky. K tomu slouží i tento archiv. Murray Rothbard v Manifestu svobody zdůrazňoval, že kdo chce společnost změnit, musí nejdřív mít jasno v tom, co chce a proč.
Postupné kroky
Mnoho libertariánů podporuje kroky, které stát zmenšují, i když ho neruší: nižší daně, méně regulací, privatizaci, konkurenci ve školství nebo ve zdravotnictví. Každý takový krok nechává víc rozhodování lidem samotným a ukazuje, že služby, které stát poskytoval, mohou poskytovat i jiní.
Rothbard varoval, že postupné kroky se nesmějí stát cílem. Kdo začne obhajovat „rozumnou“ míru zdanění, přestane vysvětlovat, proč je zdanění špatné. Dobrý postupný krok je ten, který vede správným směrem a nevytváří nová privilegia.
Decentralizace a odtržení
Čím menší je politická jednotka, tím snadněji z ní lze odejít a tím víc se musí snažit, aby obyvatele neztratila. Hans-Hermann Hoppe proto podporuje odtržení (secesi): regionů od států, obcí od regionů, až po jednotlivce. Lichtenštejnsko, Monako nebo Singapur ukazují, že malé státy mohou být bohaté; Švýcarsko, že silné obce a kantony brzdí ústřední vládu.
Česko a Slovensko se v roce 1993 rozdělily pokojně. Dějiny ukazují, že odtržení nemusí znamenat válku.
Kontraekonomika
Samuel Konkin, zakladatel agorismu, odmítal politiku úplně. Kdo kandiduje ve volbách, podle něj uznává pravidla hry, kterou chce zrušit. Místo toho navrhoval kontraekonomiku: pokojnou směnu mimo dosah státu. Čím víc lidí žije mimo jeho dosah, tím méně z nich stát vybere a tím víc jich ví, že se bez něj obejdou.
Dnes s tím souvisejí technologie. Bitcoin je první peníze, které žádný stát nevydává ani nemůže jednoduše zastavit. Šifrovaná komunikace umožňuje domluvit se bez dohledu. Dominik Stroukal a Jan Skalický v knize Bitcoin: Peníze budoucnosti vysvětlují, proč na tom záleží.
Co může udělat každý
- Rozumět. Projít si mapu argumentů, najít krok, se kterým nesouhlasíš, a podívat se, odkud se vzal.
- Mluvit. Většina lidí nikdy neslyšela argument proti státu podaný slušně a srozumitelně. Kdo ho podá, nemusí vyhrát debatu; stačí, když zasadí pochybnost.
- Žít dobrovolně. Pomáhat druhým bez státu, zakládat spolky, podporovat soukromé alternativy ke státním službám. Každý fungující příklad je argument.
- Být poctivý. Přiznat, kde odpověď neznáme. Nic nepoškozuje myšlenku víc než obhájce, který tvrdí, že má odpověď na všechno.
Co nikdo neví
Nikdo neví, jak přesně by vypadala společnost bez státu. Nevíme to o žádné budoucnosti: lidé v roce 1900 si nedokázali představit internet, ale ani svět bez otroctví nebyl pro lidi v roce 1700 představitelný. To, že nedokážeme popsat každou podrobnost, není argument proti svobodě. Je to argument proti tomu, aby o podrobnostech rozhodoval jeden plánovač za všechny (Spontánní řád).
Jisté je jen to, kterým směrem jít: k méně násilí a více dobrovolnosti. Kde přesně se kdo zastaví, je méně důležité než to, že jde správným směrem.