Stát jsme přece my

Kdo jsou „my“

Kdyby stát byl opravdu „my“, nemohli bychom ho okrádat ani mu dlužit. Když stát zavře člověka, který nezaplatil daně, neříkáme, že se zavřel sám. Mezi těmi, kdo rozhodují, a těmi, o kterých se rozhoduje, je skutečný rozdíl. Rothbard v Anatomii státu píše, že „stát jsme my“ je jedna z nejúspěšnějších myšlenek, kterými stát přesvědčuje lidi, aby ho snášeli.

Pověřit lze jen tím, co mám

Nikdo nemůže pověřit druhého něčím, k čemu sám nemá právo. Když nesmím vzít peníze sousedovi, nemohu tím pověřit ani svého zástupce. A nezmění se to, když se k tomu přidá většina ulice nebo většina země. Většina má stejná práva jako každý jednotlivec, protože se z jednotlivců skládá (Hlasování z agrese nedělá oprávněné jednání).

Kdyby rozhodnutí většiny dělalo jednání oprávněným, bylo by oprávněné všechno, na čem se většina shodne, včetně pronásledování menšin. Většina lidí ale cítí, že některé věci nesmí udělat ani většina. Spor je jen v tom, kde ta hranice vede. Libertariáni ji kladou tam, kde začíná cizí tělo a majetek (Princip neagrese).

Kdo vlastně souhlasil

I kdyby hlasování znamenalo souhlas, souhlasil by jen ten, kdo hlasoval pro vítěze. Při běžné volební účasti a koaličních vládách vzejde vláda obvykle z hlasů menšiny všech oprávněných voličů. Kdo hlasoval jinak, nebo vůbec, nesouhlasil, a daně platí stejně.

Lysander Spooner v roce 1870 namítal, že z hlasování souhlas vyvodit nelze ani u toho, kdo hlasoval. Člověk, kterého nutí platit daně, ať hlasuje, nebo ne, může volit prostě proto, aby si aspoň vybral, kdo mu je bude brát. To není souhlas, ale sebeobrana.

Smlouva, kterou lze odmítnout

Platná smlouva má podmínky: lze ji odmítnout, a obě strany se k něčemu zavazují. Daně platí i ten, kdo nic nepodepsal a výslovně nesouhlasí. A stát se ani nezavazuje, že za ně něco dodá: americké soudy opakovaně rozhodly, že policie nemá povinnost chránit konkrétního člověka. Filozof Michael Huemer v knize The Problem of Political Authority rozebírá teorie společenské smlouvy jednu po druhé a ukazuje, že žádná podmínky platné smlouvy nesplňuje. Podrobněji v námitce Daně jsou cena za život ve společnosti.

Demokracie je lepší než diktatura

Tím netvrdíme, že na formě vlády nezáleží. Demokracie umožňuje vyměnit vládu bez krveprolití a nutí ji brát aspoň trochu ohled na voliče. Je to velký pokrok oproti absolutní monarchii nebo diktatuře. Jen z vlády nedělá něco jiného, než čím je: organizaci, která rozhoduje o tom, co jí nepatří (Stát).