Minarchisté souhlasí s anarchokapitalisty téměř ve všem: že daně na školy, důchody nebo dotace jsou neoprávněné a že stát by do hospodářství neměl zasahovat. Rozcházejí se jen u ochrany a soudů. Ty podle minarchistů musí poskytovat jediná organizace, jinak by se spory nedaly uzavřít a konkurenční agentury by se mezi sebou potýkaly. Ferdinand Lassalle takový stát posměšně nazval „nočním hlídačem“, minarchisté to označení přijali.
Nejznámější obhajobou je kniha Roberta Nozicka Anarchy, State, and Utopia (1974). Nozick tvrdil, že z anarchie by spontánně vyrostla jediná dominantní obranná agentura, a pokud by odškodnila ty, kterým zakáže soukromé vymáhání práva, nikoho by tím neporušila.
Proč anarchokapitalisté nejdou až sem
- Daně zůstávají. I minimální stát se financuje daněmi a zakazuje konkurenci, tedy rozhoduje o tom, co mu nepatří (Stát nelze eticky obhájit). Kdo uznává, že to je špatné u škol, nevysvětlí, proč to je v pořádku u soudů.
- Monopol na soudy je nejnebezpečnější monopol. Organizace, která rozhoduje spory, i ty, ve kterých je sama stranou, rozhoduje i o tom, jak velká smí být. Dějiny ukazují, že žádný stát se v minimální podobě neudržel.
- Ekonomický problém platí i tady. Monopol na ochranu postrádá ceny, zisk a ztrátu stejně jako každý jiný (Stát poskytuje služby naslepo).
Společná cesta
Minarchisté a anarchokapitalisté mají stejný směr a liší se v tom, kde se zastavit. V dnešních státech, které utrácejí dvě pětiny až polovinu všeho, co se v zemi vyrobí, je jejich cesta po dlouhou dobu společná.