Selhání trhu

Učebnice ekonomie uznávají, že trh většinu věcí zvládá dobře. Pak ale vyjmenují případy, kdy prý selhává, a z nich vyvozují, že stát musí zasáhnout. Tato kapitola prochází nejčastější z nich. U každého se ptáme na tři věci: Je to opravdu selhání trhu? Jak ho lidé řeší bez státu? A řeší ho stát lépe?

Třetí otázka se v učebnicích obvykle vynechává. Že trh něco nezvládá dokonale, ještě neznamená, že to stát zvládne lépe. Stát není dokonalý opravce, kterého lze povolat, kdykoli trh selže. Je to organizace lidí, kteří mají vlastní zájmy a kterým chybí ceny, zisk a ztráta (Stát poskytuje služby naslepo).

Veřejné statky a černí pasažéři

Veřejný statek je podle učebnic statek, ze kterého nelze vyloučit neplatiče a jehož spotřeba neubírá ostatním. Typický příklad je maják: svítí pro všechny lodě, ať zaplatily, nebo ne. Kdo by ho stavěl, když každý kapitán spoléhá, že zaplatí ostatní (Problém černého pasažéra)?

Ronald Coase v roce 1974 ukázal, že britské majáky byly po staletí stavěny a provozovány soukromě a placeny z přístavních poplatků. Loď, která připlula do přístavu, platila za majáky na cestě. Ekonomové, kteří maják desítky let uváděli jako statek, který trh nezajistí, se nikdy nepodívali, jak majáky skutečně vznikaly.

Lidé řeší problém černého pasažéra mnoha způsoby:

  • Vyloučení. Co bylo kdysi nevylučitelné, je dnes vylučitelné. Silnice mají elektronické mýto, televize kódování.
  • Spojení s něčím, co se prodat dá. Rozhlas je zdarma, platí ho reklama. Park v developerské čtvrti platí kupci bytů v ceně.
  • Smlouvy s podmínkou. Každý se zaváže zaplatit, jen pokud se přidá dost ostatních. Tak dnes fungují crowdfundingové platformy.
  • Snesení černých pasažérů. Z Wikipedie má užitek každý a platí jen málokdo, a přesto existuje.

Znečištění

Továrna, která kouří sousedovi do zahrady, mu škodí, a soused za to nedostane nic. Ekonomové tomu říkají negativní externalita a doporučují daň nebo regulaci.

Libertariánská odpověď je jednodušší: kouř na cizím pozemku je zásah do cizího majetku, stejně jako odpadky přes plot (Princip neagrese). Poškozený má mít právo na náhradu a na zákaz. Murray Rothbard ukázal, že anglické a americké soudy taková práva kdysi uznávaly, ale v 19. století je přestaly chránit ve jménu průmyslového pokroku.

A stát jako ochránce přírody? Mnohá z nejvíc znečištěných míst Evropy ve 20. století ležela v socialistických státech, kde továrny, doly i půda patřily státu. Severní Čechy patřily k nejhorším. Podrobněji v námitce Kdo ochrání přírodu?.

Monopoly

Nepovedlo by se velkým firmám ovládnout trh, vytlačit konkurenci a pak zdražit? Obava je pochopitelná, ale dějiny ukazují, že trvalé monopoly vznikají hlavně tam, kde konkurenci zakazuje stát: licencemi, koncesemi, patenty, regulacemi, které si velké firmy samy prosadily. Firma, která na volném trhu zdraží, láká konkurenty, protože ukazuje, kde se dá vydělat. Kartely se rozpadají, protože každý jejich člen vydělá, když ho tajně poruší. Podrobněji v námitce Neovládly by trh monopoly?.

Chudoba

Kdo by se postaral o ty, kdo se o sebe postarat nemohou? Před sociálním státem existovala hustá síť svépomocných spolků, které členy pojišťovaly pro případ nemoci, úrazu a úmrtí, provozovaly nemocnice a sirotčince. V USA podle historika Davida Beita patřil na počátku 20. století k takovému spolku velký podíl dělníků. Stát je nezrušil zákazem, ale vytlačil: proč platit spolku, když stát platí z daní, které člověk stejně musí odvést?

Hlavní silou, která snižuje chudobu, ale nebyla dobročinnost ani sociální stát. Byl to hospodářský růst. Podrobněji v námitce Kdo se postará o chudé?.

Obrana

Obrana země proti cizí armádě je nejtěžší případ. Je to skutečný veřejný statek v učebnicovém smyslu, a těžko se z ní vylučují ti, kdo nezaplatí. Odpovědi existují (pojišťovny, které mají zájem bránit majetek klientů; to, že země bez státu nemá vládu, která by mohla kapitulovat za všechny), ale jsou méně přesvědčivé než u silnic nebo soudů. Podrobněji v námitce Kdo ubrání zemi?.

Co z toho plyne

Žádný z těchto případů neukazuje, že by stát byl nutný. Ukazují, že některé věci se bez státu zajišťují složitěji, než by se mohlo zdát. Stát je ovšem nezajišťuje jednoduše: zajišťuje je tak, že lidem vezme peníze a utratí je bez cen, které by mu řekly, jestli je utratil dobře (Problém ekonomické kalkulace).

A i kdyby stát některou věc zajistil lépe, zůstává etická otázka: plyne z toho právo brát lidem peníze pod hrozbou násilí? Kdo by souhlasil, že soused smí krást, pokud za ukradené peníze postaví lepší maják?