Učebnice ekonomie rozlišují dva druhy externalit. Negativní jsou škody, které jednání způsobí třetím stranám: hluk, smog, znečištěná řeka. Pozitivní jsou užitky, za které nikdo nezaplatil: sousedova zahrada, na kterou je hezký výhled. Z obou se často vyvozuje, že trh selhává a stát musí zasáhnout, daní, zákazem nebo dotací.
Negativní externality jako zásah do majetku
Libertariánská odpověď začíná otázkou, jestli jde o zásah do cizího těla nebo majetku. Pokud továrna posílá kouř na cizí pozemek nebo do cizích plic, je to agrese stejně jako házení odpadků sousedovi přes plot (Princip neagrese). Řešením není daň, kterou vybírá stát, ale náhrada, kterou dostane poškozený, a zákaz, který si může vymoci u soudu.
Murray Rothbard upozornil, že anglické a americké soudy takové žaloby dříve připouštěly, ale v 19. století je začaly zamítat s tím, že průmyslový pokrok je důležitější než majetek jednotlivců. Znečištění tedy podle něj není selhání trhu, ale selhání ochrany vlastnictví.
Pozitivní externality
Že z něčeho mají užitek i ti, kdo nezaplatili, ještě neznamená, že by toho bez státu bylo málo. Lidé vytvářejí užitek pro druhé neustále a bez dotací: upravené zahrady, pěkné výlohy, otevřený software. Kdyby každý užitek pro třetí stranu ospravedlňoval vybírání daní, šlo by tím ospravedlnit téměř cokoli (Problém černého pasažéra).