Na čem námitka stojí

  • Stát dnes silnice zajišťuje dobře a levně.
  • Co nemůže vybírat přímý poplatek, nemůže na trhu existovat.
  • Vlastník silnice by měl zájem odrazovat zákazníky vysokými cenami.

Odpověď

Kdo platí a kdo staví

Silnice i dnes stavějí soukromé stavební firmy. Stát je objednává a platí z daní. Otázka tedy nezní, kdo by silnice postavil, ale kdo by je zaplatil a kdo by rozhodoval, kde povedou.

Srovnání se skutečným státem

Státní silnice nejsou ideál, se kterým by se trh měl poměřovat. Mají vlastní, dobře známé problémy: stavby, které trvají desítky let, rozpočty, které rostou během výstavby, a rozhodování podle volebního cyklu místo podle dopravy. Námitka mlčky srovnává nedokonalý trh s dokonalým státem.

Soukromé silnice už existují

  • Dálnice v koncesi. Ve Francii provozují většinu dálniční sítě soukromé společnosti, které vybírají mýto.
  • Ulice v soukromých areálech. Obchodní centra, průmyslové zóny a developerské čtvrti stavějí a udržují vlastní ulice a nevybírají za ně poplatky.
  • Sdružení vlastníků. Ve Švédsku spravují velkou část silnic, hlavně na venkově, sdružení místních vlastníků.
  • Historie. V Anglii 18. století vznikla velká část silniční sítě z mýtných silnic (turnpike trusts).

Jak by se silnice platily

Tam, kde je výběr levný (dálnice, mosty, tunely), mýtem; elektronicky to dnes jde bez zastavení. Místní ulice by platili ti, jejichž pozemky díky nim mají hodnotu: developeři, majitelé obchodů, sdružení sousedů. Silnice je pro ně investice jako jakákoli jiná.

A monopol? Vlastník silnice vydělává na provozu. Kdo by zákazníky odrazoval, sníží si příjem. Navíc soupeří s jinými trasami a jinými druhy dopravy, a kdo kupuje pozemek, může si přístup zajistit smlouvou předem.

Etická rovina

Otázka nezní, jestli mají být silnice, ale kdo smí rozhodovat o penězích, ze kterých se staví. Peníze patří těm, kdo je vydělali; monopol na jejich implementaci mají oni, ne stát. Stát soukromé silnice ani nemusí zakazovat: stačí, že lidi nutí platit za ty své, a soukromý konkurent pak soutěží s někým, za koho už jeho zákazníci jednou zaplatili.

I kdyby soukromé silnice byly horší než státní, neplyne z toho, že smí někdo brát lidem peníze pod hrozbou násilí. Kdo říká „bez daní by nebyly silnice“, musí obhájit nejen silnice, ale i daně (Princip neagrese).