Polycentrické znamená „s mnoha středy“. V takovém uspořádání nemá konečné slovo jedna organizace pro celé území. Lidé si ochranu a rozsuzování sporů platí u firem, pojišťoven nebo spolků, které si sami vyberou, a kdo není spokojený, může přejít jinam.
Jak by to fungovalo
- Ochrana. Obranná agentura (nebo pojišťovna) chrání své klienty a vymáhá jejich nároky, podobně jako dnes soukromé bezpečnostní služby, jen bez státní policie v pozadí.
- Soudy. Spory mezi klienty různých agentur rozhodují rozhodci, na kterých se agentury dohodly předem. Agentury mají zájem se dohodnout, protože ozbrojený konflikt je pro obě drahý.
- Právo. Pravidla nevznikají v parlamentu, ale ze smluv, zvyklostí a rozhodnutí, která se osvědčila, podobně jako vzniklo anglické obyčejové právo nebo středověké kupecké právo (lex mercatoria).
Myšlenku poprvé formuloval Gustave de Molinari v roce 1849. Nejznámější podobu jí dal David Friedman v The Machinery of Freedom; Hans-Hermann Hoppe zdůrazňuje roli pojišťoven, které mají zájem škodám předcházet.
Proč by agentury neválčily
Válka je drahá: agentura, která válčí, musí platit vojáky, nahrazovat ztráty a čelit odchodu klientů, kteří chtějí ochranu, ne válku. Agentura, která se s ostatními dohodne na rozhodcích, nabízí totéž levněji. Stát naproti tomu válčí na účet daňových poplatníků, kteří odejít nemohou.
Podrobněji v kapitole Právo a bezpečí bez státu a v námitkách Kdo bude soudit spory? a Nevládli by nakonec nejsilnější?.