Češtinu nikdo nevymyslel. Žádná komise nerozhodla, jak se budou časovat slovesa, a přesto se jí miliony lidí domluví. Jazyk vznikl z toho, jak spolu lidé po generace mluvili, a dál se mění, aniž by změny kdokoli řídil. Takovému uspořádání říká Friedrich Hayek spontánní řád: je výsledkem lidského jednání, ale ne lidského záměru.
Trh jako spontánní řád
Leonard Read v eseji Já, tužka (1958) ukázal, že na světě není nikdo, kdo by uměl vyrobit obyčejnou tužku. Dřevorubec v Oregonu, horník na Srí Lance, který těží grafit, dělník, který vyrábí lak: nikdo z nich nezná celý postup a většina z nich ani neví, že pracuje na tužce. Přesto tužky vznikají, levně a v milionech kusů, protože ceny každému z nich řeknou, co se po něm chce (Tržní ceny nesou informace o vzácnosti).
Proč na tom záleží
Kdo věří, že řád musí někdo navrhnout, vidí v nepřítomnosti státu chaos. Kdo vidí, kolik řádu vzniká bez plánu, ptá se opačně: proč by zrovna bezpečí, soudy a právo nemohly vzniknout stejně? Anglické obyčejové právo i středověké kupecké právo vznikaly z rozhodnutí v jednotlivých sporech, ne z vůle zákonodárce (Polycentrické právo).
Spontánní řád neznamená, že je vše dokonalé, ani že plánování je vždy špatné. Firmy i domácnosti plánují neustále. Jde o to, že nikdo nemůže plánovat za celou společnost, protože nikdo nemá znalost, kterou by k tomu potřeboval.