Stát se od ostatních organizací neliší velikostí ani tím, co dělá. Firmy jsou i větší, a stavět silnice, soudit spory nebo chránit lidi umí i jiní. Liší se tím, jak své služby poskytuje a z čeho je platí. Dva rysy má každý stát:
- Daně. Příjmy nezískává prodejem ani dary, ale tak, že je bere pod hrozbou násilí (Daně se vybírají pod hrozbou násilí).
- Zákaz konkurence. Některé služby smí na jeho území poskytovat jen on sám, nebo za ně lidé platí, i když chtějí jiné (Stát zakazuje ostatním poskytovat některé statky).
Max Weber stát definoval jako organizaci, která si úspěšně nárokuje monopol na legitimní fyzické násilí. Hans-Hermann Hoppe přesněji: jako územního monopolistu na konečné rozhodování. Stát rozhoduje s konečnou platností o všem na svém území, i o tom, co patří jiným, a i ve sporech, kde je sám stranou.
Dva způsoby, jak zbohatnout
Sociolog Franz Oppenheimer rozlišil dva způsoby, jak člověk může získat to, co potřebuje. Ekonomický prostředek je vlastní práce a dobrovolná směna. Politický prostředek je přivlastnění si cizí práce silou. Stát je podle něj organizací politického prostředku. Murray Rothbard na to navázal v Anatomii státu.
Stát a vláda
V češtině se slova „stát“ a „vláda“ často zaměňují. Vláda jsou lidé, kteří stát v danou chvíli řídí; po volbách se vymění, ale stát se svými daněmi a monopoly zůstává. Kritika státu proto není kritikou té či oné vlády.
Stát a společnost
Stát není totéž co společnost ani národ. Společnost je síť dobrovolných vztahů: rodin, firem, spolků, přátelství, obchodu. Kdo odmítá stát, neodmítá společnost, ale jednu organizaci, která si v ní nárokuje výjimku z pravidel platných pro všechny ostatní.