Nekoupili by si bohatí spravedlnost?

Rovnost před státním soudem

Před státním soudem jsou si všichni rovni na papíře. Ve skutečnosti si bohatší strana i dnes najme lepší advokáty, vydrží delší spor a zaplatí znalecké posudky. Chudší strana často raději nežaluje vůbec, protože soudní poplatky, advokát a roky čekání ji vyjdou dráž než to, oč jde. Námitka tedy srovnává ideál státního soudu se skutečností soukromého.

Síla mnoha malých klientů

Na trhu si bohatý nekupuje služby sám proti všem. Většina klientů ochranných agentur a pojišťoven by byli obyčejní lidé, a dohromady by jich byly statisíce. Agentura, která je chrání, má víc peněz, víc právníků a víc vyjednávací síly než kterýkoli jednotlivý boháč. Stejně dnes jedná zdravotní pojišťovna s nemocnicí nebo spotřebitelské sdružení s výrobcem: síla vzniká z toho, že za jedním jednáním stojí mnoho lidí.

A agentura, která by své klienty proti bohatým nehájila, by o ně přišla. Její obchod stojí na tom, že ochrání každého, kdo jí platí, i proti silnějšímu.

Rozhodce, kterého přijmou obě strany

Spor mezi klienty dvou agentur rozhoduje rozhodce, na kterém se agentury dohodly předem. Agentura, která zastupuje tisíce chudších klientů, nepřijme rozhodce, který má pověst, že straní bohatým, protože by ztrácela spor za sporem. Pověst nestrannosti je pro rozhodce živobytím (Kdo bude soudit spory?).

Nárok, který lze prodat

Kdo nemá peníze na spor, může svůj nárok prodat nebo přenechat někomu, kdo ho vymůže, a podělit se s ním o výsledek. V mnoha zemích se advokáti dávají platit podílem z vysouzené částky a existují firmy, které spory financují výměnou za část výnosu. Na středověkém Islandu mohl slabý poškozený prodat svůj nárok silnějšímu, který ho pak vymáhal sám (Právo a bezpečí bez státu).

Kdo si dnes kupuje stát

Největší výhoda, kterou si bohatý může koupit, není lepší advokát. Je to vliv na samotná pravidla. Firmy a bohatí lidé dnes platí lobbisty, financují kampaně a prosazují dotace, cla, licence a regulace, které jim zajistí výhodu nad konkurencí (Veřejná volba). Kdo si koupí kus státu, koupí si pravidla, která pak platí pro všechny, a jejich dodržování za něj vymáhá policie.

Bez státu taková kořist neexistuje. Bohatý si může koupit lepší službu pro sebe, ale ne zákon pro ostatní. Monopol na tvorbu práva je pro bohaté nejvýhodnější investice, jakou si lze představit, a voluntarismus ho chce zrušit.