V jedné větě
Anarchokapitalismus je přesvědčení, že všechny služby, které dnes poskytuje stát, včetně soudů, policie a obrany, mohou a mají poskytovat dobrovolné instituce na volném trhu, protože nikdo nemá právo zahájit násilí proti druhému, a to ani když si říká stát.
Dvě cesty k témuž závěru
K anarchokapitalismu vedou dva druhy argumentů a v tomto archivu je u každé námitky vyznačeno, o který se odpověď opírá.
Etická cesta vychází ze sebevlastnictví a principu neagrese. Vlastnictví je monopol na implementaci statku: výlučné právo rozhodovat, k čemu se věc použije. Agrese je zásah do cizího monopolu. Stát si takový monopol nárokuje i nad tím, co mu nepatří: daněmi nad penězi lidí, zákazem konkurence nad tím, jak smějí užít svá těla a majetek k ochraně a k rozsouzení sporů. Pokud je agrese špatná, je špatná i tehdy, když ji páchá stát. Tuto linii rozvíjeli zejména Murray Rothbard a Hans-Hermann Hoppe.
Ekonomická cesta se ptá, které uspořádání vede k lepším výsledkům. Ukazuje, že soukromé instituce mají lepší motivace a lepší informace než státní, a že ani u tzv. veřejných statků není státní monopol nutný. Tuto linii zastává například David Friedman.
Kdo nepřijímá jednu, může přijmout druhou. Silné odpovědi používají obě.
Co anarchokapitalismus není
Není to společnost bez pravidel. Pravidel by v ní bylo hodně, jen by nevznikala tak, že je jedna skupina lidí silou vnutí ostatním.
Není to ani přesvědčení, že lidé jsou dobří. Právě proto, že lidé dobří vždy nejsou, je nebezpečné dát některým z nich monopol na násilí.
Jak číst tento archiv
- Kapitoly jsou souvislý výklad a čtou se popořadě.
- Mapa ukazuje, jak na sebe navazují jednotlivá tvrzení. U každého kroku vidíš, z čeho vychází, a můžeš se vrátit až k výchozím bodům.
- Pojmy jsou krátké stránky, na které lze v diskusi odkázat.
- Námitky začínají nejsilnější podobou protiargumentu a odpovídají na něj krok po kroku. Kde je odpověď slabší, říkáme to.
- Postupy jsou způsoby odpovědi, které se opakují u mnoha námitek.