Dobrovolná směna prospívá oběma stranám

Kdo jedná, volí to, čeho si v dané chvíli cení víc. Když kupuji chleba za čtyřicet korun, cením si chleba víc než čtyřiceti korun; pekař si naopak víc cení peněz než chleba. Kdyby si oba cenili věcí stejně, ke směně by nedošlo. Proto při dobrovolné směně získávají oba.

Hodnota není vlastnost věci, kterou by šlo změřit, ale vztah mezi věcí a člověkem, který s ní něco zamýšlí (subjektivní hodnota). Právě proto se směna vyplatí: stejná věc má pro různé lidi různou cenu.

Bohatství tedy nevzniká jen výrobou, ale i tím, že se věci dostávají k těm, kdo si jich cení víc. Směna není hra, ve které jeden vyhraje, co druhý prohraje.

Platí to jen pro směnu dobrovolnou. Kdo platí pod pohrůžkou, nedává najevo, že si věci cení víc, ale že se bojí následků, když nezaplatí.