Služby, které si dnes stát vyhrazuje, má smět poskytovat kdokoli

Ani jedna linie nenamítá nic proti samotným službám. Bezpečí, soudy i silnice jsou cenné a lidé je chtějí. Námitka míří na to, že stát o nich rozhoduje prostředky, které mu nepatří: penězi, těly a majetkem ostatních.

Etická linie ukazuje, že zákaz konkurence i daně jsou zásahem do cizího monopolu na implementaci, tedy agresí. Ekonomická, že stát bez cen a bez konkurence nepozná, co lidé chtějí a kolik to smí stát. Obě vedou k témuž: ať tyto služby poskytuje kdokoli, kdo je nabídne dobrovolným zákazníkům a použije k tomu jen to, co je jeho. Kdo s tímto závěrem nesouhlasí, musí vyvrátit obě linie, ne jen jednu.