Stát nelze eticky obhájit

V obou případech si stát nárokuje monopol na implementaci statků, které mu nepatří. Daněmi rozhoduje o penězích lidí. Zákazem konkurence rozhoduje o tom, jak smějí užít svá těla a svůj majetek, aby se chránili nebo rozsoudili své spory. Hans-Hermann Hoppe proto stát popisuje jako územního monopolistu na konečné rozhodování: o všem na daném území, včetně toho, co patří jiným, a včetně sporů, ve kterých je sám stranou.

Nic na tom nemění ani to, že vládu zvolila většina. Voliči nemohou vládu pověřit něčím, k čemu sami nemají právo (Hlasování z agrese nedělá oprávněné jednání).

Kdyby stát přestal brát peníze silou a nechal lidi chránit se a soudit, jak chtějí, nebyl by to už stát, ale jedna z mnoha organizací, které tyto služby nabízejí. Kdo stát hájí, musí proto ukázat, proč by pro něj neplatila pravidla, která platí pro každého jiného.