# Neshodnou se ani libertariáni Námitka · https://voluntarismus.cz/namitky/libertariani-se-neshodnou/ Argument: Etický Námitka v nejsilnější podobě: > Libertariáni se nedokážou shodnout ani na základních věcech: jestli mají rodiče povinnost živit své děti, jestli jsou vynálezy a knihy vlastnictvím, jestli smí přijít cizinec. Rothbard tvrdil něco jiného než Kinsella, Hoppe něco jiného než Block. Teorie, která na takové otázky nemá jednu odpověď, není hotová teorie, ale ideologie s mezerami. **Odpověď ve zkratce:** Na jádru se shodnou: nikdo nesmí zahájit násilí, ani stát. Spory vedou o to, jak princip použít na děti, nápady nebo hranice. Takové spory má každá teorie, a společnost bez státu nemusí mít pro všechny jednu odpověď. ## Na čem námitka stojí - Teorie je k ničemu, dokud nerozhodne každý sporný případ. - Jiné politické teorie takové vnitřní spory nemají. - Společnost potřebuje pro všechny jedno pravidlo. ## Shoda tam, kde na ní záleží Všichni, o kterých je řeč, se shodnou na tom podstatném: nikdo nesmí zahájit násilí proti druhému, a stát z tohoto pravidla není výjimkou ([Zahájit násilí proti cizímu tělu nebo majetku je neoprávněné](https://voluntarismus.cz/tvrzeni/agrese-je-neopravnena/)). Přou se o to, jak princip použít v případech, kde není jasné, kdo je vlastník nebo kdo koho napadl. Takové spory má každá teorie. Liberálové se přou o potraty a eutanazii, socialisté o roli trhu, křesťané o tisíc let výkladu. Nikdo z toho nevyvozuje, že demokracie nebo křesťanská etika nemají smysl. Tady jsou tři nejznámější spory a jak zní jednotlivé strany. ## Děti Murray Rothbard tvrdil, že rodiče nesmějí dítěti ubližovat a nesmějí ho nikomu prodat do otroctví, ale nemají vymahatelnou povinnost ho živit. Péči o dítě mohou předat jiným, kdo se o ně postarají, podle Rothbarda dokonce i za úplatu. Kritici, i mnozí libertariáni, to považují za nejslabší místo jeho etiky. Častější odpověď zní, že kdo dítě přivede na svět, způsobil, že je bezmocné a na něm závislé, a proto za něj odpovídá. Podobně ten, kdo někoho vezme na loď na širé moře, ho nesmí vyhodit přes palubu, přestože by jinak nikomu nic nedlužil. Rodiče podle tohoto pohledu nejsou vlastníky dítěte, ale jeho poručníky, dokud nedospěje ([Sebevlastnictví](https://voluntarismus.cz/pojmy/sebevlastnictvi/)). ## Nápady a vynálezy Stephan Kinsella tvrdí, že duševní vlastnictví vlastnictvím není. Vlastnictví existuje proto, že o vzácné věci se lidé mohou přít; nápad ale vzácný není. Když okopíruji tvou píseň, nikomu ji nevezmu, máme ji oba. Patent nebo autorské právo podle něj zakazuje lidem užívat vlastní papír, stroje a hlasivky tak, jak chtějí, a je proto státní výsadou ([Neovládly by trh monopoly?](https://voluntarismus.cz/namitky/monopoly-by-ovladly-trh/)). Jiní, například Ayn Randová a část přirozenoprávních libertariánů, odpovídají, že tvůrce má na plody své práce stejné právo jako sedlák na úrodu. Mezi těmito póly leží odpověď, že i bez patentů by tvůrce chránily smlouvy: kdo si koupí knihu nebo program a zaváže se je nekopírovat, smlouvu porušil, pokud je kopíruje. ## Hranice Walter Block a Michael Huemer tvrdí, že cizinec, který přijde na pozemek s pozvánkou vlastníka, pracuje pro zaměstnavatele, který ho chce, a pronajme si byt od toho, kdo mu ho chce pronajmout, nikoho nenapadl. Zakazovat mu to je agrese proti němu i proti domácím, kteří s ním chtějí obchodovat. Hans-Hermann Hoppe odpovídá, že ve společnosti bez státu by všechna půda někomu patřila a kdo by chtěl přijít, potřeboval by pozvání od konkrétního vlastníka. Dokud ulice a veřejná prostranství spravuje stát, má je podle Hoppeho spravovat tak, jak by je spravovali jejich vlastníci, a ti by cizí lidi nepouštěli bez rozmyslu. Jinak stát své obyvatele nutí ke sdílení prostoru, o které nestojí. Obě strany se přitom shodnou na tom, jak by to vypadalo bez státu: o tom, kdo smí na pozemek, by rozhodoval jeho vlastník. Přou se o to, co má dělat stát, dokud existuje. ## Jedna odpověď pro všechny? Námitka mlčky předpokládá, že společnost potřebuje na každou otázku jedno pravidlo, které platí pro všechny. To ale platí jen tam, kde pravidla určuje jeden monopol. V polycentrickém uspořádání mohou vedle sebe fungovat různé odpovědi ([Polycentrické právo](https://voluntarismus.cz/pojmy/polycentricke-pravo/)). Obec, která chce přísnější pravidla pro přistěhovalce, je může mít, a jiná může být otevřená. Spory o hranici principu se pak nemusejí rozhodnout jednou provždy pro všechny; mohou se rozhodovat tam, kde vzniknou, a lidé uvidí, která odpověď funguje lépe. **Slabá místa:** Otázka dětí je skutečná mezera. Princip neagrese chrání toho, kdo se umí bránit nebo si ochranu koupit, a dítě neumí ani jedno. Když rodiče dítě týrají, smí ho kdokoli bránit, protože jde o agresi. Když ho jen zanedbávají, odpověď není jasná, a teorie postavená na vlastnictví na ni naráží víc než teorie, které začínají u péče. Proč na tom závěr nestojí: nejasnost u hraničních případů neospravedlňuje monopol nad všemi ostatními. Ani stát s dětmi a zanedbáváním neumí zacházet tak, jak slibuje, a jeho ústavy byly po desetiletí spíš místem, kam se děti odkládaly. ## Souvislosti - Odpověď se opírá o: [Zahájit násilí proti cizímu tělu nebo majetku je neoprávněné](https://voluntarismus.cz/tvrzeni/agrese-je-neopravnena/), [Každý vlastní své tělo](https://voluntarismus.cz/tvrzeni/kazdy-vlastni-sve-telo/) - Pojmy: [Princip neagrese](https://voluntarismus.cz/pojmy/princip-neagrese/), [Polycentrické právo](https://voluntarismus.cz/pojmy/polycentricke-pravo/), [Sebevlastnictví](https://voluntarismus.cz/pojmy/sebevlastnictvi/) - Navazující námitky: [Nevznikl by stát stejně znovu?](https://voluntarismus.cz/namitky/stat-by-znovu-vznikl/) ## Zdroje - Murray N. Rothbard: *The Ethics of Liberty* (1982) - N. Stephan Kinsella: *Against Intellectual Property* (2008) · *Obžaloba duševního vlastnictví*, Institut liberálních studií, zdarma: https://inlist.cz/book/kinsella-s-n-2008-obzaloba-dusevniho-vlastnictvi/ - Hans-Hermann Hoppe: *On Free Immigration and Forced Integration* (1998) - Walter Block: *A Libertarian Case for Free Immigration* (1998) - Michael Huemer: *Is There a Right to Immigrate?* (2010)