# Kdo zaplatí zdravotnictví a školy?

Námitka · https://voluntarismus.cz/namitky/kdo-zaplati-zdravotnictvi-a-skoly/  
Argument: Ekonomický, Etický

Námitka v nejsilnější podobě:

> Nemoc může potkat kohokoli a léčba stojí víc, než kolik má běžný člověk na účtu. Bez povinného zdravotního pojištění by se léčili jen bohatí a pojišťovny by odmítaly nemocné. Bez bezplatných škol by děti chudých zůstaly bez vzdělání a chudoba by se dědila. Zdraví a vzdělání nejsou zboží jako jiné.

**Odpověď ve zkratce:** Léčí i učí už dnes z velké části soukromníci; stát hlavně vybírá povinné platby a rozděluje je. Bez něj by se platilo pojištěním, spolky a školným, a kde chudí smějí volit, volí i levné soukromé školy. Nejtěžší jsou vrozené nemoci a děti, o které se rodiče nestarají.

## Na čem námitka stojí

- Co neplatí stát, platí jen bohatí.
- Dnešní systém léčí a učí všechny dobře a včas.
- Rodiče by do vzdělání dětí bez donucení neinvestovali.

## Kdo platí a kdo léčí

Většina praktických lékařů a zubařů v Česku má soukromé ordinace, stejně jako mnoho specialistů, lékáren a laboratoří. Stát je neprovozuje; zdravotní pojišťovny jim platí z povinného pojistného, které odvádí každý zaměstnanec a podnikatel. U zaměstnance je to 13,5 % hrubé mzdy, z toho dvě třetiny platí zaměstnavatel, takže je na výplatní pásce nevidí. Školy jsou z větší části státní nebo obecní, ale soukromé a církevní školy i domácí vzdělávání zákon připouští.

Otázka tedy nezní, kdo by léčil a učil. Zní, jestli to musí být placeno povinně a podle pravidel, která určí stát.

## Co za povinné platby dostáváme

Kde se za službu neplatí přímo, rozděluje se jinak než cenou: frontou. Na operace se čeká měsíce, v mnoha okresech nejde sehnat praktického lékaře ani zubaře, který by bral nové pacienty, a nemocnice zápasí s nedostatkem sester. Pacient přitom nevidí, kolik za něj systém platí, a lékař nemá důvod se o pacienta ucházet, protože peníze dostane tak jako tak ([Stát poskytuje služby naslepo](https://voluntarismus.cz/tvrzeni/stat-hospodari-naslepo/)).

Nic z toho neznamená, že lékaři a učitelé pracují špatně. Znamená to, že ani nejlepší lékař nepřekoná systém, ve kterém nikdo nevidí ceny a nikdo nemůže odejít ke konkurenci s penězi, které za něj systém dostává.

## Pojištění bez státu

Pojištění vzniklo dávno před státem: lidé se skládali na nemoc a úmrtí ve spolcích, cechách a bratrstvech. Na začátku 20. století najímaly americké svépomocné spolky lékaře, kteří za pevný roční poplatek léčili všechny členy, a provozovaly vlastní nemocnice. Historik David Beito popisuje, že to bylo levné i pro dělníky a že tento systém nezanikl tím, že by nefungoval, ale tím, že ho vytlačila státní a profesní regulace.

Nejtěžší je pojistit člověka, který už nemocný je, protože pojistka chrání před rizikem, ne před jistotou. Trh na to má odpověď: pojistit se dřív, než nemoc přijde. Rodiče mohou pojistit dítě od narození a pojistka může zaručit, že ji pojišťovna nesmí vypovědět, když pojištěný onemocní. Takové smlouvy dnes existují u životního pojištění.

## Školy bez státu

Povinnou školní docházku zavedla v českých zemích Marie Terezie v roce 1774, ale číst a psát se lidé učili i předtím: ve farních, městských a soukromých školách. Ekonom E. G. West ukázal, že v Anglii chodila před zavedením státních škol v roce 1870 do škol placených rodiči a dobročinností velká většina dětí.

Dodnes to platí tam, kde státní školy selhávají. James Tooley zkoumal chudinské čtvrti indického Hajdarábádu a afrického Lagosu a zjistil, že většina tamních dětí chodí do levných soukromých škol, které rodiče s příjmem kolem dolaru na den platí sami. Dělají to i přesto, že státní škola je zdarma, protože v soukromé škole učitel opravdu učí. Chudí rodiče nejsou lhostejní ke vzdělání svých dětí; potřebují mít na výběr.

## Kdo rozhoduje o dětech

Povinná státní škola neznamená jen, že ji platí všichni. Znamená také, že o tom, co se všechny děti učí, rozhoduje ministerstvo. Rodiče, kteří chtějí jinou školu, platí dvakrát: daněmi za státní a školným za tu svou. Poukázky, se kterými by peníze na vzdělání šly za dítětem do školy, kterou vyberou rodiče, jsou jedním z kroků, které podporují i lidé, kteří o zrušení státu neuvažují ([Jak se ke svobodě dostat](https://voluntarismus.cz/kapitoly/cesta-ke-svobode/)).

**Slabá místa:** Nejtěžší jsou lidé, kteří se narodí s těžkou nemocí nebo postižením a jejichž rodiče se pojistit nestihli nebo nemohli. Pojistka je nepokryje a na dobročinnosti by závisel jejich život. U škol jsou nejtěžší děti, o jejichž vzdělání se rodiče nestarají vůbec; voluntarismus tu naráží na otevřenou otázku, kde končí práva rodičů a začínají práva dítěte ([Sebevlastnictví](https://voluntarismus.cz/pojmy/sebevlastnictvi/)).

Proč na tom závěr nestojí: dnešní systém tyto lidi také nepokrývá tak spolehlivě, jak slibuje, a fronty dopadají nejvíc na ty, kdo si nemohou připlatit soukromě. Levnější péče, spolky a dobročinnost, které by dnes nemusely soutěžit s povinnou platbou, by pomohly i těm nejslabším. Že to bez státu půjde lépe pro všechny, ale nikdo zaručit nemůže.

## Souvislosti

- Odpověď se opírá o: [Stát poskytuje služby naslepo](https://voluntarismus.cz/tvrzeni/stat-hospodari-naslepo/), [Zdanění je agrese](https://voluntarismus.cz/tvrzeni/zdaneni-je-agrese/)
- Postup odpovědi: [Kdo by zajistil X?](https://voluntarismus.cz/postupy/kdo-by-zajistil/)
- Pojmy: [Problém černého pasažéra](https://voluntarismus.cz/pojmy/problem-cerneho-pasazera/), [Problém ekonomické kalkulace](https://voluntarismus.cz/pojmy/problem-ekonomicke-kalkulace/)
- Navazující námitky: [Kdo se postará o chudé?](https://voluntarismus.cz/namitky/kdo-se-postara-o-chude/), [Kdo ohlídá bezpečnost jídla, léků a staveb?](https://voluntarismus.cz/namitky/kdo-ohlida-bezpecnost/)

## Zdroje

- David T. Beito: *From Mutual Aid to the Welfare State: Fraternal Societies and Social Services, 1890–1967* (2000)
- James Tooley: *The Beautiful Tree: A Personal Journey Into How the World's Poorest People Are Educating Themselves* (2009)
- E. G. West: *Education and the State: A Study in Political Economy* (1965)